Beseda o holocaustu

Zaslal dagmarbibrova 4. března. 2015

Naši žáci měli možnost účastnit se besedy o holocaustu.
Beseda měla dvě části. První z nich vedla paní Kateřina Suchánková z Židovské obce Brno. Měla připravenou prezentaci plnou dobových fotografií a faktů týkajících se jednak tématu druhé světové války a jednak tématu holocaustu. Poutavým a zajímavým způsobem s žáky diskutovala a odpovídala na jejich dotazy. Pak byli žáci rozděleni do skupin a každá skupina zpracovávala skutečný příběh jednoho židovského obyvatele, který nepřežil holocaust. Skupiny pak své informace prezentovaly před třídou.

Druhá část besedy bylo povídání pana Ing. Pavla Frieda, pamětníka, který jako dítě zažil odsun do koncentračního tábora. Popisoval život své rodiny a její osudy před válkou, během ní i po ní. Pro žáky mělo toto osobní setkání s člověkem, který hrůzy holocaustu zažil, obrovský význam. Povídání pana Frieda je skutečně zasáhlo a my všichni, kteří jsme se besedy zúčastnili, jsme k němu cítili velký respekt a obdiv.
Žáci sami se o besedě vyjádřili takto:
Všimli jste si, že to byla jediná beseda, u které všichni poslouchali a to téma všechny zajímalo!
Bylo to super. Hlavně to, že to nebylo jen tak obecně, ale vyslechli jsme si příběhy ze života, ať už to byla úžasná beseda s panem Friedem nebo zabývání se osudy jiných lidí.
Pán byl moc milý a já osobně si vážím jeho návštěvy, jelikož pro něj bylo těžké o tom mluvit. Úkoly byly zajímavé a já si dnešek užila. Byla bych ráda, kdyby škola uspořádala výlet do Terezína. Odnesu si z toho spoustu. Mé pocity jsou v tuhle chvíli velmi smíšené.
Hodně mě zaujalo, jak moc velká omezení Židé měli, kolik jich vyvraždili atd. A taky kolik jich tam bylo na jednom pokoji, jak málo jídla měli, a že jim do poslední chvíle namlouvali, že ještě mohou přežít.
Nejvíce mě zaskočil počet lidí, kteří zemřeli.
Líbilo se mi, jak nám pan Fried vyprávěl o Terezíně a jak se s velikým štěstím zachránil před odjezdem do Osvětimi.
Mně se nejvíc líbilo, jak nám pan Fried povídal o tom, jak přežil v Terezíně. Asi mi nejvíc zůstane v paměti to, jaké tam byly podmínky!

Zapsala: Mgr. Dagmar Tomková

 FOTO